A pak někdy nastává opačná situace. Člověk jde „na preventivku“ a zjistí se, že něco není v normě. Nejčastěji jde samozřejmě o hodnoty zjištěné z krve (zvýšený cholesterol, cukr, kyselina močová nebo chudokrevnost nebo zvýšené jaterní testy), ale může se také najít zvýšený tlak, tep a podobně. A teď, co s tím? Je super, že máme možnost dostat takové upozornění. Vždyť například zvýšená hodnota kreatininu může upozornit na možnost selhání ledvin. JENŽE hodnota, která je mimo normu by měla vést k zamyšlení PROČ je mimo normu a k opravě – úpravě jídelníčku, změně životosprávy… To se ovšem často neděje a na zvýšený cholesterol, kyselinu močovou, tlak… jsou předepsány léky, které hodnotu dostanou do normy, jenže zatíží tělo chemií a původní příčinu neodstraní.  

A pak je tu ještě problém s lidmi, kteří do tabulek nepasují. Normální by bylo říct, že problém je s tabulkou (měla by být širší nebo by měla přihlížet ke konstituci). Ve skutečnosti je ale za problematického často považován „nepasující“ člověk, a pokud se nechá, tak je vyvinuta značná snaha, do tabulky ho napasovat. Tento týden mi to připomněla zákaznice (říkejme jí třeba Anna), která říkala, že co se pamatuje, tak vždycky byla mírně chudokrevná. Lékařka jí občas doporučila železo a hotovo. Při poslední preventivní prohlídce se ale (po řadě let) domluvily, že už to tak nenechají a paní Anička vyrazila na hematologii. Tam zopakovali měření (opravdu byla mírně chudokrevná) a dostala k užívání železo. Na kontrole (tablety poctivě užívala) byly výsledky úplně stejné jako minule. Dostala tedy něco silnějšího, jenže z tohoto léku jí bylo špatně od žaludku. Lékař tedy navrhl dvě možnosti – buď injekční aplikaci, nebo smíření se s mírnou chudokrevností. Paní Anna si vybrala druhou možnost. Protože to je ale žena, která se zajímá, co jí tělo říká, tak se vydala hledat odpovědi ještě mimo klasickou medicínu. Z pohledu tradiční čínské medicíny jsme při nejmenším objevily oslabenou slezinu. Doporučila jsem jídelníček a byliny na její posílení a poradila, jak zmírnit přemítání, které slezinu oslabuje. Uvidíme, třeba se výsledky z krve zlepší. I kdyby ale ne, tak všechna opatření udělají paní Aničce dobře.

Nejčastěji se s nepasováním do tabulek setkávám u štítné žlázy. Drobným štíhlým ženám bývají poměrně často předepisovány léky na sníženou činnost štítné žlázy, po kterých se ale necítí dobře – jsou nervózní, přehřáté. V podstatě se posouvají k hyperfunkci, i když papírově jsou sotva v normě. Pak samozřejmě záleží na ženě samotné, aby zvážila, co jí prospívá a co ne. Tady si zase dovolím vysvětlit pohled TČM. Snížená činnost štítné žlázy znamená vyčerpání. Může jít o vyčerpání energie, krve a nejčastěji i o vyčerpání esence ledvin (naší životní síly). Pokud je více oslaben jang (zahřívající energie), tak doplnění hormonů (Euthyrox, Letrox) udělá většinou dobře. Nic sice nevyživí, ale zahřeje, takže žena se cítí vitálnější. Problém je, že pak často dál pokračuje v nerozumném režimu a vyčerpává se ještě víc a dávky léků se zvyšují… Když je více vyčerpán jin (chladivá energie), tak je člověk unavený, ale zahřátí po podání hormonů může vést k nervozitě, zvýšení tepu…

Co tedy udělat, když se ocitneme mimo normu? Především se zamyslet nad souvislostmi – co tato hodnota ukazuje, proč je zvýšená či snížená? Poradit se s lékařem: „Pane doktore, já tomu potřebuji rozumět. Vysvětlete mi prosím, s čím tato hodnota souvisí.“ Přečíst si dostupné informace na internetu. Zamyslet se, jestli tělo hlásí nějaký problém, zeptat se ho, jak se cítí. A nelhat si. Moc nepomůže, říkat si „Cítím se super, jsem zdravý (zdravá), jen mám sníženou (zvýšenou) toto hodnotu“ a být přitom totálně vyčerpaný (vyčerpaná). A když hned na nic nepřijdu, tak je nejrozumnější trošku počkat. Zaměřit se na rozumnou životosprávu (pohlídat si jídelníček, odpočívat, rozumně se hýbat) a zajít na kontrolu. A hlavně NENERVOVAT. Upínání se na „hrozný problém“ může vést k neuvěřitelným výsledkům.

Jednou jsem se v Bylinkách snažila uklidnit zákaznici, která se vynervováním blížila k inzulínu. Nikdy dříve neměla paní Hana problémy se zvýšeným cukrem. Až pak, jednou šla na kontrolu po prodělané angíně a lékař se rozhodnul, že hned udělá i „preventivku“. A našel se zvýšený cukr. Nic velkého – něco přes 6 mmol/l. Lékař byl velmi důsledný a hned paní Hanu poslal na diabetologii. A tady byl lékař ještě důslednější. Pořádně paní Hanku vyděsil – odcházela domů s úkolem přesně hlídat jídelníček a s představou oslepnutí a amputovaných končetin. Hana jedla vždycky rozumně, teď na to ale najela – vážila porce, pomalu si nedopřála jablko (je tam moc cukru) a žila v hrůze, co bude. A bylo – cukr šel nahoru. Dostal tedy tablety a k tomu vynadáno, že určitě nedodržovala jídelníček. (Já se zas tolik nedivím. Pacienti diabetologům asi často lžou, že jídelníček dodržují a zatím…) Paní Hana byla zoufalá – vždyť se tolik snažila. Ve snažení ještě přidala – a cukr se zase zvednul. Nechci říct, že za vše mohly nervy, ale jak jsme tak spolu mluvily, tak bych řekla, že tak 90%.

Za každou tabulkovou hodnotou je třeba vidět člověka. Člověka, který se třeba zrovna zotavuje po nemoci, nebo který se právě rozvádí nebo minulé tři dny proflámoval… Nebo někdy i toho, kdo prostě do tabulek nepasuje.